Na skialpy do magického severního Norska...

0.jpg

Jsme Montura, tedy české a slovenské zastoupení špičkového italského výrobce sportovního a outdoorového oblečení a obuvi. Tím nudné oficiality tohoto článku končí ;-)

Jsme na našem CZ/SK trhu jen krátce a rozhodli jsme se začít aktivněji komunikovat s našimi zákazníky a kamarády. Ano, jsme outdoorová značka, ale zároveň reální lidé, kteří milují hory a pohyb a cítíme, že chceme dělat i něco více, než jen prodávat oblečení. A tak jsme zapřemýšleli, co by se dalo dělat. Něco, co má smysl. Ne jen další prázdná marketingová přetvářka. Prostě něco, co může skutečně lidi namotivovat k tomu, aby se v reálném životě vydali za hranice svého komfortu. Tam, kde to skutečně žije. Do hor. A to i do těch méně známých.

30.jpg

Letos jsme se spojili s filmařem Petrem Pavlíčkem, který dlouhodobě spolupracuje přímo s italským výrobcem Montury. Petr přišel s nápadem udělat soutěž, která všechny zúčastněné aktivně dostane do kopců u nás, a některé z nich i na daleký Sever. Nám se to líbilo a začali jsme společně vymýšlet jak na to. Výsledkem tohoto přemýšlení je Severský výzva 2017

1.jpg

Večer na jednom z českých soutěžních vrcholů - Vozka 1377m - Jeseníky - Listopad 2017

O co jde... Soutěžící, tedy horalky a horalové z Čech a Slovenska, mají během 3 měsíců možnost sbírat soutěžní vrcholy a hlasy. Vybrali jsme 150 zajímavých vrcholů v nejrůznějších československých pohořích. Jeden vrchol = jeden bod, nehledě na obtížnost.

1a.jpg

První sníh a první jízda sezóny na západotatranském Salatínu - Listopad 2017

Způsob zdolávání je libovolný, pěšky, na skialpech, na sněžnicích, zkrátka jak kdo chce. Z vrcholu pak musí přinést fotku se sebou a s logem soutěže, aby bylo jasné, že nejde o starší foto.

32.jpg

Více informací, včetně záběrů ze Severu, uvidíte v tomto videu, detailní pravidla soutěže pak zde. Soutěž končí na konci ledna 2018.

Čtyři lidé, kteří za dobu trvání soutěže nasbírají nejvíce bodů a vrcholů, vyhrají plně zajištěnou týdenní exkluzivní skialpinistickou výpravu na daleký Sever, do nádherné provincie Troms na severu Norska. K tomu dostanou oblečení od Montury a na dobu výpravy i zapůjčeny špičkové nové karbonové skialpy od slovenské firmy Forest Skis. Tato malá expedice proběhne v polovině března 2018. Kde? V jednom z nejkrásnějších koutů této nádherné planety, v kraji Troms v severním Norsku...

2.jpg

Pohled na město Tromso z výstupu na dominantu celého okolí, na nádherný Tromsdalstind. V pozadí hory na blízkém ostrově Kvaloya.

A do provincie Troms jsme za Petrem vydali v dubnu 2017. Cílem bylo, krom skvělého lyžování, také obhlídka lokalit a natáčení promo videa k soutěži. Pro Petra je Norsko druhým domovem a jeho základnou v severním Norsku je město Tromsø. Tromsø je největší město severního Norska, leží převážně na ostrovech, daleko za polárním kruhem, až na 69 rovnoběžce. Přezdívá se mu Paříž severu, a kromě turistické a kulturní metropole se jedná především o skvělé výchozí centrum pro všechny skialpinisty.

3.jpg

Noční Tromso. Na metropoli Severu je zde večer spíše vesnický klid a mír.

Pro nás, tedy Dana z české Montury a kamaráda Martina, to byla první cesta na Sever. Už po vystoupení z letadla v Tromso jsme se ocitli jak Alenka v říši divů. Z pokročilého jara zpět do zimy. Fjordy, všude kolem bílé hory vystupující přímo z oceánu, pouze s nízkým pásmem zakrslého lesa na úpatí. Úplně jiná atmosféra! A večer... polární záře... Prostě úplně jiný svět. Ubytováni jsme byli u Petrových kamarádů v Ersfjordu na blízkém ostrově Kvaloya, outdoorovém Eldoradu, jak v zimě tak v létě. (Pozn. Letos budeme spolu s výherci bydlet rovněž na Kvaløi, jen kousek od naší loňské základny. V tradičním dřevěném norském domě, ze kterého se dá rovnou na lyžích vyjít na kopce)

31.jpg

Odtud jsme týden podnikali skialp tůry po blízkém okolí i na vzdálenějším ostrově Senja. Pro inspiraci přikládáme pár fotek z několika z míst a a momentů, které výherci Severské výzvy také při troše štěstí na počasí uvidí. Nejedná se o průvodce, ani detailní reportáž, jde jen o malou ochutnávku, na co se v březnu těšit...

4.jpg

První "aklimatizační" cesta vedla na Fagerfjellet, jednu z lyžařsky nejnavštěvovanějších hor v okolí Tromsø, která je bezpečná i za vyššího lavinového rizika.

5.jpg

Krásné bílé pláně na Fagerfjelletu. Níže nás pak čekalo neskutečných 400 výškových metrů slalomu v pohádkovém zakrslém březovém lese.

6.jpg

Život zde na severu je velmi pozoruhodný. Při zkoumání okolí narazíte na úžasné obrazy, jakoby zde snad čas ani neexistoval, jen ten všudypřítomný podivný klid a mír.

7.jpg

Senja je ostrov vzdálený pouhých 5 km od ostrova Kvaløya, kde máme svou základnu. Zdánlivě kousek. Jenže v zimě nefunguje trajekt z Kvaløi na Senju, takže dostat se na pouhých pár kilometrů vzdálený ostrov znamená 4 hodiny jízdy a 200 km po ledových silnicích. Tady stoupáme na vrchol Størmoa (975 m), jeden z nejvyšších na celém ostrově. Třeba pečlivě zvážit lavinovou situaci, pokud je ale sníh Ok, jedná se naprosto nádhernou tůru alpského charakteru.

8.jpg

Dan z Montury užívající si skutečný severský skialp...

9.jpg

Nekonečná bílá východní stěna vrcholu Stormoa, v pozadí hory ostrova Senja. Stačí si jen vybrat...

10.jpg

Hory na Senji jsou zde relativně nevysoké, nejvyšší Breitinden má 1001 metrů, ovšem jde o ostrov s asi nejbizarnějšími tvary, ještě odvážnějšími, než jsou k vidění na relativně nedalekých a jižnějších Lofotech.

11.jpg

Výstup na pouze 632 merů vysoký Husfjellet je tak trochu turistika, ovšem výhledy, které tento nenápadný vrchol skýtá, patří k tomu nejlepšímu v celém Norsku.

12a.jpg

Sjezd z Husfjelletu. Před chvílí, o pár metrů výše, bylo vše v husté mlze. Na vrcholu jsme nic neviděli, mlha byla tak hustá, že bylo až nebezpečné bezpečně trefit hřeben. Při sjezdu se ale nebe začalo trhat a nad severním Atlantikem se rozehrálo absolutně neskutečné divadlo mraků a slunce.

12b.jpg

Opět tedy stoupáme zpět na vrchol Husfjelletu. Nová šance na již odpískaný výhled z vrcholu je až příliš silné lákadlo.

13.jpg

Nikde nikdo, pouze my, hory, oceán a silný naplňující pocit osamění a svobody.

14.jpg

Na vrcholu nikdo ani moc nemluví, krása okolní přírody tak nějak bere dech...

15.jpg

Na Husfjelletu zůstáváme až do tmy, natáčíme záběry pro promo film k Severské výzvě a dolů se nám vlastně ani nechce. Tohle místo se každému hluboko vryje do srdce. Následující příjemný sjezdík potemnělou Senjou k 6 km vzdálenému autu je třešinkou na skvělém dni.

16.jpg

Jaké by to asi bylo, prožít zde, na konci světa, celý svůj život... V pozadí vrchol Husfjellet, který z této jižní strany vůbec nevypadá exponovaně, na rozdíl od kolmých stěn na severu.

17.jpg

Senja, magický ostrov, druhý největší v celém Norsku. Tak nádherný a přesto zatím stále ještě relativně neobjevený...

18.jpg

Stoupání k highlightu celého výjezdu na Senju, do sedla mezi nízké vrcholy Hesten (556 m) a Segla (640 m).

19.jpg

No jo, ano, nízké... Jenže výhledy ze sedla patří k tomu nejkrásnějšímu, co naše planeta nabízí. Při pohledu na mohylu Segly a okolní scenérie se člověku tají dech, vlhnou oči a tak nějak se třese hlas.

20.jpg

Kolmá jižní stěna Segly padá rovnou do oceánu. Hory jsou tu nízké, ale jejich exponovanost a divokost jsou obrovské. Tohle už není o skialpu, ale o extremním pocitu vděčnosti z krásy naší planety. A s lyžemi na nohou o pocitu o to intenzivnějším.

a3-edit.jpg

Příprava na sjezd z vrcholu Hesten. Z jedné strany hřebene pěkné pláně, z druhé strany strašlivá prázdnota. Nešťastník by se rozbil rovnou o hladinu oceánu více než 500 metrů níže. Tak moc je hřeben místy převislý.

22.jpg

Zpět v sedle. Průvodce Petr je spokojen. Tváře Dana a Martina hovoří za všechna slova. Není jich dnes večer vůbec třeba. Tohle je prostě světová pecka... A celá jenom naše...

23.jpg

Poslední tichý pohled ze sedla k západu, poté krásný krátký sjezd po bývalé lokální sjezdovce zpět k autu, parkující v zapomenuté, strmými horami sevřené vesničce Fjordgard.

24.jpg

Dá se na tohle vůbec zvyknout? Nordlys, neboli "severní světlo", u nás zvané polární záře. Pro středoevropana něco úžasného, nadpozemského. Pro lidi ze Severu každodenní součást podzimních až jarních bezmračných nocí.

25.jpg

O pár dní později stoupáme na poslední z vrcholů této naší první cesty na Sever. Nádherný bílý a mohutný Ullstinden leží asi 40 km severovýchodně od Tromso, na nejsevernějším konci celého poloostrova.

26.jpg

Stoupá se na dvě etapy. Po dosažení sedla s vedlejším vrcholem Svarthamartinden se začnou otevírat neskutečné výhledy k skialpinistické Mecce
severu, k rozeklanému hřebenu divokých Lyngenských Alp.

27.jpg

Dan s Martinem zítra odlétají do zcela jarních Čech, už teď je však jasné, že droga zvaná Sever je omámila taky. Většinou už se této závislosti nedá zbavit. Už tady na vrcholu plánují, jak se sem příští zimu musí vrátit.

28.jpg

Na vrcholovém hřebenu i na vrcholu samotném se každoročně tvoří obrovské převěje. Díky síle větru a zdejším podmínkám mohou mít někdy i neuveřitelných 10 - 15 metrů. Na severu si opravdu dávej pozor kam šlapeš. Následující prachový sjezd byl tou nejlepší tečkou za krátkým, ale nesmírně intenzivním dotekem ledového světa za polárním kruhem. A začátkem něčeho nového, nové vášně na celý život...

29.jpg

Na vrcholovém hřebenu Tromsdalstindenu. Na ten se nám tentokrát ještě pro nevydařenou prognózu počasí vystoupit nepodařilo, proto pouze foto z Petrova archivu. Nicméně tohle by měla být hlavní skialp tůra pro vítěze naší Severské výzvy. Pokud počasí dovolí. Už se nemůžeme dočkat... Zkusíš se sem podívat s námi? Přijmi výzvu. Těšíme se na společné silné zážitky!

Text, foto a video Petr Pavlíček - www.bernartwood.cz

Vytisknout stránku Vytisknout stránkuzobrazeno 2442x, dnes 2x
5.0 1Hodnocení